Jazzová setkání

VLASTA PRŮCHOVÁ a CO

XVI. setkání, pátek  18.01.2002 - 19.30, Městské muzeum, Polička

XVI. Jazzové setkání – Vlasta Průchová (18.1.2002)
Opět jsme se sešli v hudebním sále městského muzea v Poličce. Venku byl mráz a plno sněhu, ale uvnitř byla pohoda hřejivá a taktéž veselá. Pánové Zdeněk Zdeněk u piana a Vít Fiala u kontrabasu hned od první skladby dokázali vtisknout večeru atmosféru, která kdysi k jazzu patřila. Dřív se u této muziky sedělo u kavárenských stolků, popíjelo a tancovalo a taky nemálo kouřilo. I to připomněla hvězda večera paní Vlasta Průchová, když říkala, že díky tomu je vlastně kuřačkou secondhandu a i to má vliv na barvu jejího hlasu. Ale ruku na srdce: kdopak umí po více jak padesáti prozpívaných letech mít takový hlásek ve výškách a takovou jistotu ve všech polohách? O ty desítky let je také opřena dokonalá profesionalita jejího zpěvu. Jestliže v mikroprocesoru jsou ukryty megabajty, které se aktivují ve zlomku sekundy, tak v jediném tónu paní Průchové je cítit i poznat totéž – od bebopu, kterým začínala profesionální dráhu přes všechny jazzové směry až dodnes. Paní Průchová se nám svěřila že nikdy nezpívala nic jiného než jazz a nikdy ji ani nelákala vlna jakéhokoliv popu.
Když zpívala o blížícím se jaru a nadechla se, spolu s ní jsme už ve vzduchu cítili tu předjarní vůni. Když zpívala rychlý spirituál Děti, děti, podvědomě jsme slyšeli klasický černošský sborový čtyřhlas, jenž tu byl zastoupen přesně položenými akordy piana a kontabasu. Ostatně několikrát spolu tyto nástroje rozmlouvaly, častovaly se jednoprstovými nápady, které byly navzájem kopírovány a dovedeny k hudebnímu vtipu, který posluchači nejen akceptovali, ale stali se svými reakcemi jeho dotvořiteli.
Jak dlouho musela Vlasta Průchová čekat na svoji profilovou desku! A jestliže se na přebalu cédečka píše zároveň konečně! i bohužel! musíme být rádi, že existuje - i že část repertoáru z něj jsme slyšeli v Poličce. Když jsem s ní vzpomínal na rok 1954, kdy se svým manželem panem MUDr. Janem Hammerem pořádali v kavárně U Nováků ve Vodičkově ulici proslulé jam session, řekla mi: „… Byla to nejkrásnější jazzová léta. Zároveň bych si přála, aby se s jazzem seznamovaly děti od nejútlejšího věku, zrovna tak jako můj syn. “ Když nás ve skladbě Flying home posílala domů, zaplněný sál dlouze aplaudoval a stejně tak jako ona ji mával ne na rozloučenou, ale na shledanou.

(autor: Ing.A.Klein)
 

 

webhosting Coma s.r.o | jste náš návštěvník