Jazzová setkání

ROBERT BALZAR TRIO (Praha)

XXXI. setkání, čtvrtek  13.10.2005 - 20.00, Divadlení klub, Polička

31. Jazzové setkání s TRIEM Roberta Balzara 13.10.2005
 Odpoledne jsem věděl, že na 31. jazzové setkání rozhodně půjdu. Přiblížil se večer a z jasného dne se začal klubat nevlídný čas. To už jsem věděl, že se mi nikam nechce. Vždyť taky hlásili na dnešek bio 2 a v práci? Spíš šedivý podprůměr. Nejít ale, to bych to řešil jako spousta těch, kteří sedí doma a kterým to pak vyčítám. Navíc nepříjemně poprchává. Nedá se nic dělat, půjdu.
  Vcházím do vytepleného Divadelního klubu. Támhle je jeho vedoucí a povzbudivě se na mne usmívá, zde permanentní jazzový tým mladých doktorů a u stolu hlavní strůjce setkání s Balzar triem, MUDr. J. Toman. Také on mně vidí a už si nepřipadám tak ztracený.
  Jeho zahajovací slovo nás vrací o rovných pět let zpátky: vzpomíná na první jazzové setkání v hudebním salónku Městského muzea právě s dnešními hosty. Netušil tehdy, že nastartovává tradici, která se úspěšně udrží. Právě dnešní koncert je už jedenatřicátým. Upozorňuje, že k jazzovému životu v Poličce také přispívá nově zavedená webová stránka, dosažitelná přes oficielní poličský web s lomítkem jazz.
  Koncert začíná a sálem se nese úvodní skladba Green Dolphin street, která svou pestrobarevností navozuje hned od počátku tu správnou jazzovou chuť. V druhé skladbě – Lady behind the Window - táhlé úvodní tóny basového smyčce navozují atmosféru Bachova 2. braniborského koncertu, jeho druhé věty: to co slyšíme, je koncert tří hudebních individualit, které však hrají skladby podle promyšleného fiktivního partu, a kde souzvuky nejsou dílem náhody, ale dokonalé sehranosti. O skladbě možno říci: má vše. Reminiscenční skladbou Vinohradská 32 autor Robert Balzar vzpomíná na chvíle strávené na oné adrese a já zase na tutéž třídu, kdy jsem tam jako student chodil tančit do Radiopaláce, nebo, jak se tomu tenkrát říkalo na nedělní odpolední čaje do Stavobetu. Skladba je také uvedena na předposledním CD skupiny. Nebylo ani nutné představovat kantilenní skladbu ze Sněhurky, věřící, že jednou přijde vytoužený princ. Píseň stále patří zamilovaným, kteří se mohou dlouze dívat do očí a snít, ale i nám. Utvrzuje nás, že muzika bez melodie a hraná bez citu nemá sílu povznést člověka nad denní všednosti, což bychom však v této době potřebovali stále víc a víc. Zdá se mi, že zvukové útoky, linoucí se ze všech prostředků mají naopak vědomě cíl opačný. (Pardon.) A tak večer plynul v hudbě různých autorů, kde však nepřehlédnutelným skladatelem je šéf skupiny Robert Balzar. Jeho Portissimo zaslouženě věnoval manželům Tomanovým. V Coltrainově skladbě Moment’s Notice bylo zážitkem slyšet z ničeho nic vzniklé jednotaktové téma, nepočitatelně opakované, stále gradující a po kratičké synkopické pauze končící usmiřujícím akordem. Takových zážitků bylo více. Skladba Night – Noc působí zpočátku zasmušile, ale autor R. B. ji postupně rozehrává do širokého rejstříku, kde umožňuje pianistovi J. Slavíčkovi a M. Máchovi u bicích, aby rozehráli a předvedli uchu lahodící dlouhé sólové sekvence. Přídavek Moon River ukončil krásné setkání s Balzarovci.
  Šel jsem domů, příjemně mžilo. Světelné koule se snažily prorazit mlžným oparem a opatřily ztichlé poličské náměstí kouzlem mizícího večera a začínající noci.

(A. Klein)
 

Robert Balzar – kontrabas, Stanislav Mácha – piano, Jiří Slavíček - bicí
Trio Roberta Balzara netřeba představovat. To nejlepší z našeho jazzu opět v Poličce. Od vydání posledního dvojalba Alone uplynulo již pět let. Letos 7. června kapela pokřtila v Lucerna Music Baru nové CD Overnight, které natočila ve Varšavě ve studiu Polského rozhlasu. Obsahuje převážně skladby Roberta Balzara, standardy a na závěr kontrabasové sólo… Vynikající muzika.
 

fotogalerie >

webhosting Coma s.r.o | jste náš návštěvník