Polička Jazz

X. Jazzové setkání - Robert Balcar TRIO
Jestliže se Robert Balcar Trio představilo našim posluchačům už počtvrté a stává-li se Polička jejich takřka domovskou scénou, musím konstatovat, že by bylo na místě, vážit si toho, že můžeme tak význačnou skupinu často slyšet. Poslední menší návštěva svědčila však o opaku. Při tom právě Balcarovo trio bylo nominováno na Cenu Akademie populární hudby 2000 v kategorii Jazz & blues zrovna tak jako Dan Bárta v kategorii zpěváků, což uvádím proto, že i on patří mezi umělce, kteří vystupují na naší jazzové scéně a jehož Illustratosphere, kde právě spolupracoval s tímto triem, patří k mimořádným CD posledních let.
Zlehka, zlehýnka, ale ve svižném rytmu se rozjel koncert Balcarova tria be bopovou skladbou Jedna noc s Frankieem a pak následovala vlastní skladba Vinohradská 32, kde prostřední pasáž snad obsahovala i nějaké ty 32tinky a ukázala pefektní sehranost skupiny. Při některých skladbách, i těch v rychlém rytmu, jsem vzpomínal na doby, kdy kapely hrály v kavárnách a kdy se při jejich produkci běžně tancovalo, například v pražském Mánesu, ve Vltavě, v Astře, nebo v Olympicu u mostu Legií, kde u klavíru sedával Jiří Verberger, jeden z nejlepších našich muzikantů, uznávaných i v zahraničí. Ve skladbě Bez názvu mi Stanislav Mácha tyto chvíle připomněl. Jeho barvitý projev a schopnost dát každému stylu co jeho jest - i když v be bopu se asi cítí nejlépe - má jedinou vadičku; jeho výborná sóla končí vždy do ztracena a tak publikum neodmění jeho výkon stejným aplausem jako R. Balcara nebo J. Slavíčka u bicích, i když by si to zasloužil přinejmenším stejně. Rád poslouchám muziku tohoto tria a velmi si cením toho, že celá jejich produkce je vyvážená, nikde "netlačí na pilu" a při tom dokáží vzbudit ty pocity, které má jazzový posluchač při dobré hudbě, a jež zanechá v duši pocit krásné harmonie, která už léta spojuje milovníky jazzu na celém světě.

(autor: Ing.A.Klein)