Polička Jazz

IV. Jazzové setkání – Robert Balzar TRIO a D. Bárta
 Sérii těchto setkání zahájilo trio Roberta Balcara v lednu tohoto roku, ale tentokrát přijelo s hostujícím Danem Bártou. Jméno zpěváka zapůsobilo jako magnet a když bylo nutno ukončit prodej lístků a před divadlem zůstalo ještě několik desítek dychtivých posluchačů, bylo jasné, že ne všichni vědí, na co vlastně přišli a co uslyší. Touto skutečností byl poněkud zaskočen i když příjemně, obětavý organizátor jazzových setkání MUDr. J. Toman ml. a bylo nutno čekat, jak se s tím vyrovná kapela. Na rozjezd si dala skladbu vedoucího kapely Roberta Balcara Vinohradská 32, a hned na to pohladila i nejazzové publikum skladbou z Disneovy Sněhurky a sedm trpaslíků o Vytouženém princi od skladatele Churchilla. Posluchači, kteří stále ještě považují kontrabas a bicí za něco výjimečného, aplaudovali každému sólu snad až se zbytečnou pílí. Kdyby se pozorněji zaposlouchali do piana S. Macha, museli by i u něj ocenit šíři jeho projevu, od vedení melodické linky, po plné akordy a povzbuzení rytmiky, při níž to teprve kapele začalo "šlapat" a bylo to poznat jak na muzikantech, tak na posluchačích, kteří hned zpozorněli a cítili, že jsou s nimi jedním celkem.
Osobnost Balcarova se projevila nejen v jeho vlastních skladbách (zmíněná Vinohradská 32, Wintertime, Crazyology a Christiana), ale v invenčně zahraným dlouhým sólem ve skladbě My one only Love, kdy použitý smyčec vytvářel spolu s vynikajícím frázováním klavíru nádherný souzvuk, při němž si člověk uvědomuje prchavost krásných chvil s hudbou, jež nelze podržet.
Především mladší publikum však čekalo na druhou část, v níž se představil Dan Bárta. Začal evergreenem Měsíc nad Vermontem, který má každý posluchač v povědomí a zároveň věděl, že tato skladba lehce upozorní ty posluchače, kteří přišli za něčím jiným, o čem že to bude. Jsou skladby, které kapela hraje pro posluchače a jsou takové, kterými si muzikant dělá dobře především sobě. Když se to povede, pak jsou spokojeni jak posluchači, tak interpret. Mezi takové skladby patří Gerschwinova Embraceable You. G. Gerschwin ji napsal na slova svého bratra Iry a vyjadřovala jeho jistou osobní životní epizodu. Ve skladbě je to cítit a proto ji vždy ve svém programu uváděli na výjimečném místě i takoví interpreti jako S. Vaughanová, E. Fitzgeraldová, F. Sinatra a další. Dan Bárta dal skladbě vše, co jí patří. Jeho měkký "altový" tenor si nás podmanil i v dalších skladbách, především v jemném podání. Jednoznačně byla vidět souhra s kapelou, která přesvědčila, že si D. Bárta s ní jen "neodskočil" zazpívat. Když se pak vyznal ke svým sympatiím k Ch. Bakerovi, museli jsme uznat, že v jeho hlase skutečně slyšíme příjemně ševelivou barvu tónu, která by v notovém partu byla označena his mute (s tlumítkem). Chet Baker proslul tím, že jeho trubka dominovala ve středním rejstříku a i Dan Bárta zůstal věren rozsahu, kde mu zní hlas skutečně krásně.
V nepříliš vyhovujícím prostředí Malého sálu Tylova domu, kde bylo přes dvě stě lidí a tomu odpovídající dusno, dokázali Balcarovci utáhnout do značné míry různorodé publikum a převést je plně na svou víru. To je výkon, na který mohou být hrdi. A také za výborně sestavený repertoár, zahraný s citem, znalostí míry a profesionalitou.

(autor: Ing.A.Klein)