Festival Polička Jazz
11. ročník festivalu Polička Jazz
< zpětJak se dělá festival (Polička Jazz festival 2007)
Ten výraz má v aktuální češtině dvojí význam, V tom pravém slova smyslu, který už asi naši nejmladší neznají, to znamená nějaké pracovní úsilí, v tom aktuálním to znamená, že udělat festival znamená, že se pozvou nějaké osobnosti, které už jenom svou přítomností udělají. ON, ONA udělal, udělala reklamu na prášky na praní, na spaní, na sekačku.
Pokusím se ukázat obě stránky tohoto pojmu na poličských jazzových festivalech:
První jazzový festival byl upořádán již v roce 1996 a inspirací pro něj byla návštěva poličské radniční delegace ve švýcarském Meilenu, kde zrovna měli takové svátky jazzu. Byl tam také pan Peter Lipa, kterému nemusím psát seznamovací životopis a slovo dalo slovo a Peter Lipa, seznámený se záměrem uskutečnit něco takového v Poličce, přislíbil panu Ing. Karlu Ettlovi a Josefu Neumannovi pomoc. A skutečně se postaral o výbornou sestavu kapel, které na prvním poličském festivalu vystouply. Festival dostal do vínku dnes už tradiční titul Polička Jazz festival a vročení letopočtu. Ten první byl 1996.
Ing. K. Ettl, který tento festival vytvořil a 10 let mu šéfoval, byl při zahájení letošního ročníku oceněn a já se s ním setkal v jeho pracovně u mnoha alb, plných nevšedních fotografií ze všech festivalů. Spolu jsme si připomněli některé osobnosti, které naše festivaly zdobily:
Nezapomenutelný a dodnes nepřekonaný Little Littlefield, který poznal i exkluzivní podia světa, s chutí a lehkostí přenesl svou radost na nás – tak jsem to o něm tehdy napsal po 4. ročníku v roce 1999. Zatím největší hvězda dosavadních festivalů.Tehdy zde také vystupoval Láďa Kerndl a René Lacko Band s protagonistou, který vyhrál v USA soutěž kytaristů, kterou pořádal otec Jimmiho Hendrixe.
V roce 2000 klarinetista a saxofonista Gilland Atzmon z Izraele
V roce 2002 Peter Lipa Band už podruhé křtil nové CD – poprvé před dvěma lety v radnici CD Páni v najlepších rokov - a při 7. ročníku festivalu CD Beatles in blue(s), dále Wedeli Kohler, vynikající houslista i kytarista tria Tribute to Stephan Grappeli minimálně evropského kalibru, významný americký kytarista a písničkář Doug Mac Leoda, vypravující ve svých skladbách silné příběhy lidství.
Na jeden z festivalů si vynikající trombonista Zdeněk Pulec přivedl dalších pět stejně vynikajících kolegů, na desátý sezval Vít Fiala Big band X s takovými muzikanty jako jsou pianista J. Růžička, trombonista Sv. Košvanec (mimochodem, byl tu i letos), Vl. Žižka s bicími, či tenorsaxofonista Sv. Macák.
Připomněli jsme si Dana Bártu, Roberta Balcara, Ellen Suchánkovou a uvědomili, že každý muzikant a kapela obohatili minulé ročníky a bohužel nelze všechny uvést.
Sbírka fotodokumentace Ing. Ettla ze všech ročníků uchovává atmosféru dění na jevišti, v sále, přísálí, šatně a je dnes už historickým dokumentem velké ceny.
A jak dělal letošní festival jeho nový dramaturg MUDr. Jiří Toman?
Tak za prvé je nutno říci, že si pouze rozšířil kvalifikaci. Když si připočteme k jeho jazzovému dění takřka třicítku jazzových setkání, ve kterých měl vynikající hudebníky, nezapomenutelnou Vlastu Průchovou, která tu byla třikrát, bratry Gondolány, Josefa Vejvodu, Dana Bártu, Elenu Suchánkovou, Janu Koubkovou, Petra Maláska - a zase budu končit ve výčtu, protože bych se nedopočítal, tak vidíme zkušeného a mezi jazzovými muzikanty známého jazzmana.
Před několika lety začal připravovat dramaturgii jazz festivalů pro jeden den a druhý si ponechal Peter Lipa. Přesto jsem položil Jiřímu otázku, kdy začal chystat letošní festival. Odpověděl mi, že začal sondovat možnosti účasti už loni na podzim. Někde si vystačil se svými kontakty u hudebníků, ale zkusil i možnosti různých agentur, především brněnských.
Jinde byla situace komplikovanější, přestože má za ty roky už osobní známosti, jsou někteří muzikanti zastupováni svými manažéry a jedině ti mohou podle kalendáře přislíbit a v konečné fázi potvrdit účast. Tak tomu bylo v případě pana Jiřího Stivína. Nakonec letošní sestava kapel předčila očekávání. A ještě jedna sympatická a viditelná změna. Oběma dny nás příjemně provázeli gymnazisté Kateřina Tomanová a Filip Mareš. A v přísálí na třicet velkoformátových fotografií Jaroslava Mareše a Petra Kleina přibližujících ve výmluvných detailech účinkující minulých ročníků
A kdo tedy festival udělal? Z předchozího psaní by to mělo být poznat.